Již před studiem medicíny jsem měla sen o tom, jak pomáhám lidem bez domova na hlavním nádraží v Praze. Když jsem pak byla v roce 2008 ve 4. ročníku medicíny, začali jsme s manželem Františkem (který nyní působí v Armádě spásy jako vedoucí sborové práce), navštěvovat sbor Armády spásy v Praze. Tehdejší národní velitel, Mike Stannet, nás v tu dobu přivedl na Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše, kde jsme pořádali bohoslužby pro lidi bez domova, a seznámil mě se zdravotní sestrou Libuší Fučíkovou, která zde v té době pracovala na ošetřovně.

Všechno do sebe najednou zaklaplo a já jsem začala pravidelně docházet na ošetřovnu denního centra. Moje první práce se týkala hlavně ošetřování ran a zdravotnických konzultací. Od začátku mi ale bylo jasné, že lidé bez domova potřebují víc. Proto jsem začala u nás i v zahraničí pátrat po programech zdravotní péče o lidi bez domova. Již za studií jsem navštívila program v Londýně, později v Oslu a v Bostonu. Seznámila jsem se s dr. Jamesem Withersem, zakladatelem hnutí pouliční medicíny.

Abych jako jednotlivec mohla pro lidi bez domova v oblasti zdravotní péče udělat co nejvíce, rozhodla jsem se pro obor všeobecného praktického lékařství. Musela jsem absolvovat tříleté období předatestační přípravy a po tuto dobu jsem zároveň pracovala v ordinaci praktického lékaře v organizaci Naděje a v terénu. V této době začaly v Praze vznikat zimní krizová nocležiště a s nimi vzrostla poptávka po zdravotní péči.

Po tomto období vstoupil do mého života příchod dcery a také výcvik na důstojníka Armády spásy, který jsme s manželem završili v roce 2017, kdy jsme se stali důstojníky Armády spásy. Poté následovalo zakládání ordinace pro chudé v Ostravě, příchod druhého potomka a nyní návrat zpět do Prahy.