V Armádě spásy působím už asi 13 let. Vždy jsem ale současně pracovala také v nemocnici. Práci v nemocnici jsem měla ráda a navíc mě lákal kariérní postup. Vše se změnilo, když jsem onemocněla hepatitidou typu C. V té době přišla nabídka na místo zdravotní sestry v ordinaci pro lidi bez domova, kterou jsem bez velkého váhání přijala.

Proč jsem se pro tuto práci rozhodla?

Protože mi není a nikdy nebyl lhostejný osud lidí bez domova. Stojím si za tím, že na péči o zdraví má nárok, a hlavně právo každý. To ale často není realitou, mnohdy se tato cílová skupina do nemocnice či k lékaři nedostane.